Co je dialogická praxe?

V projektu Rodina v dialogu účastníci, rodiče a jejich děti, poznávají dialogickou praxi a její možnosti využití ve svém životě. Co je to umění dialogu?

DIALOGICKÁ PRAXE je vědomé rozhodnutí komunikovat rovnocenně a zvídavě. Cílem je vzájemné porozumění, naslouchání, otevřenost sdílení zkušeností a společné rozhodování o dalším postupu. Nikdo není expertem, důležitá je spolupráce a vzájemný respekt. Vědomé rozhodnutí spolupracovat na sdíleném záměru.

 Dialog se vede přes pozornost zaměřenou na prožívání svého těla, vnímání emocí, které v nás dialog vyvolává.

 Dialog plyne s ohledem na dobrovolnost, horizontalitu a zapojení všech zúčastněných.

Se zájmem a zvídavostí se společně tvoří význam, objevují nové možnosti.

Plně se ponořit do dialogu a využít jeho potenciál znamená především plnou přítomnou pozornost, vzájemné citlivé poskytování odezvy a objevování různých úhlů pohledů.

Umění dialogu pomáhá rodinám k prohloubení blízkosti a vztahů, k lepšímu porozumění a prožívání všech jejich členů. 

Typické znaky dialogické praxe jsou:

• Vzájemné naslouchání – nejde o to jen čekat, až budu moci mluvit, ale opravdu vnímat, co druhý říká.

• Otevřenost – ochota nechat se druhým oslovit a třeba i změnit svůj pohled.

• Rovnocennost – nikdo není víc než ten druhý, každý má právo být slyšen.

• Hledání porozumění – cílem není vyhrát ve sporu, ale společně dojít k pochopení nebo sdílení zkušenosti.

• Vztahovost – dialog buduje a posiluje vztahy, není to jen nástroj k řešení problémů.