Když dialog vstoupí do života

Skutečné příběhy účastnic*ků Rodiny v dialogu

V projektu Rodina v dialogu se setkávají rodiče malých dětí, kteří hledají nové způsoby, jak spolu mluvit,  naslouchat si a zvládat každodenní situace nejen v rodině. Objevují, že někdy stačí malá změna, aby se otevřely úplně nové možnosti.

V této sérii sdílíme jejich skutečné příběhy – malé i větší momenty, kdy se nové způsoby komunikace potkávají s každodenním životem. Situace, ve kterých možná poznáte i kousek vlastního příběhu. Nechte se jimi inspirovat.

Dovolit si nebýt expert

Na konci roku si dovolil něco, co bylo za jeho komfortní zónou. Odlektoroval dva vstupy, které nikdy předtím nedělal. Ne proto, že by si byl jistý. Spíš naopak.

"Měl jsem pochybnosti, jestli jsem dost kompetentní. Jestli to zvládnu doručit v  kvalitě, jakou bych chtěl."

A přesto do toho šel.

Co mu pomohlo říct "ano"

Když se k tomu zpětně vrací, vidí, že v tom nebyl sám. Opřel se o něco, co si postupně odnášel z Rodiny v  dialogu a dialogické praxe.

O dva jednoduché principy:

Neexpertnost.
Myšlenka, že nemusím být "ten, kdo ví". 
Že můžu přinést hodnotu i bez toho, abych byl expert. 
A že když zapojím ostatní, nemusím všechno nést sám.

Hravost.
Dovolit si být chvíli spíš dítě než odborník. 
Nechat se vést impulsem. 
Nebýt orientovaný na výkon, ale na prožitek.

"Bez toho 'dovolit si to' by se to nestalo."

Když se místo výkonu objeví hra

A tak vznikl prostor, který byl na první pohled velmi jednoduchý.

Skupina asi patnácti lidí. 

Spousta nástrojů – štěrchátka, bubínky, píšťaly, drobné zvukové hračky.

Spontánní hudebničení.

Žádný výkon.
Žádný správný výsledek.

Jen společné vytváření zvuku.

A pak ještě druhý moment – práce s hlasem.
Ne zpěv. Spíš zvuk. Hučení. Ladění se na vlastní hlas.

Změna, která není na první pohled vidět

Co se v tom prostoru dělo, se těžko měří.

Ale bylo to cítit.

Více lehkosti.
Více svobody.
Více prostoru pro chyby i "nedokonalost".

Pozornost se přirozeně přesunula:

z cíle → k prožitku
z kontroly → k pouštění
z výkonu → k přítomnému okamžiku

"Aspoň tak jsem to vnímal já."

Dovolit si jako začátek

Když o tom mluví dnes, uvědomuje si, kolik různých zkušeností se v tom potkalo.

Kurzy. Setkání. Inspirace.

Spousta malých věcí, které se postupně skládají.

Ale jedna z nich byla klíčová.

Dovolit si.

Co si z toho můžete vzít

Možná to znáte. Situace, kdy cítíte, že byste mohli něco zkusit, ale zároveň si nejste jistí, jestli "na to máte".

Zkuste si v takové chvíli položit pár jednoduchých otázek:

Co kdybych nemusel*a být expert?
Co bych si dovolil*a udělat jinak?

Co kdyby cílem nebyl výsledek, ale prožitek?
Jak by to změnilo můj přístup?

A co když to nemusím nést sám*a?
Koho do toho můžu přizvat?

Někdy totiž nejde o to být připravený. Někdy jde jen o to, dovolit si udělat první krok.