Letní plynutí rodin v dialogu

Rodiny v dialogu a také ve vzájemném učení, spolupráci, pohybu, sdílení, plynutí, akci, odpočinku, hře, zpěvu, u ohně, v přírodě. Takové a ještě mnohem víc bylo setkání poslední srpnový víkend v Ekocentru Loutí, kde se sešlo 40 dospěláků a 30 dětí. Pomohlo přítomným naladit se na vlnu dialogické praxe, hlubšího naslouchání a vzájemnosti. Zazdrojovat se těsně před začátkem nového školního roku.

A my jsme v úžasu, jak vše i v téhle početné smečce plynulo. Za tím vším byla samozřejmě pečlivá příprava celého organizačního týmu, lektorů i facilitátorů. Přitom jsme také těžili ze získaných zkušeností při realizaci projektu a zpětné vazby od účastníků předchozích setkání.

Co konkrétně se nám při vzdělávání dospělých za přítomnosti dětí osvědčilo?

Jednoznačně to, že si účastníci mohli vybrat v programu z několika paralelně běžících workshopů. Směřovali jsme je do jasně oddělených prostor - pouze pro rodiče, pro rodiče s dětmi, pro všechny a pouze pro děti. Zároveň jsme zajistili průvodce, kteří se věnovali malým dětem a nabídli jim řadu aktivit včetně výletu po okolí. Důležitá byla volba bezpečného a přátelského areálu vstřícného k dětem a větším skupinám. Bezprostřední napojení na přírodu a okolní krajinu. A ještě spousta dalších podnětů a uvědomění, které postupně zpracujeme, aby se od nás mohli inspirovat ostatní.

Čemu jsme se na setkání věnovali?

Základní linkou vinoucí se celým setkáním byla dialogická praxe. Opět jsme přizvali Lenku Markovičovou a Veroniku Luksa z Inštitútu dialogických praxí, aby podpořily facilitaci některých částí programu i zopakování základních principů. Účastníci pak mohli trénovat dialog s konkrétními tématy, která pro ně byla důležitá a identifikovali jsme je na základě jejich doporučení a společného výběru. Lenka s Veronikou nám také ukázaly další dialogické metody, které můžeme využít jako např. Fish bowl, Time out nebo Liberating Structures.

Jaká témata rezonovala? Hranice vs. respekt při výchově dětí. Jak přistupovat k emocím druhých, jak na ně umět reagovat, jak reagovat na zlost, naštvání druhého dialogicky. Konflikt v rodinách, jak jako rodiče být u sourozeneckých konfliktů dětí, jak děti podpořit, ale neranit a nenutit (se). Zazdrojování v nukleárních rodinách a hledání rovnováhy mezi svými potřebami a potřebami ostatních. Rodinné rituály. A jak už to tak v dialogu bývá, často se vynořilo něco dalšího. 

Jak se nám daří dialogickou praxi žít? Důležitou součástí bylo i sdílení vlastních zkušeností. Co se účastníkům (ne)daří, v jakých situacích a prostředí. Co potřebujeme pro aplikaci dialogické praxe doma/skupině. Shoda panovala na základní podmínce: být zazdrojovaný ve svých základních potřebách, odpočatý, mít kapacitu a čas, zpomalit. Skutečný dialog se totiž rodí z klidu a naslouchání.

Jak můžeme dialogickou praxi šířit? I o tom jsme vedli dialog. Začít sám u sebe. Všímat si svých vzorců a reflektovat principy dialogické praxe v každodenních situacích. Svým vlastním příkladem proměňovat prostředí, ve kterém se pohybuji. Zkoušet to znovu a znovu. A tam, kde cítím vstřícné prostředí, nabídnout i něco víc z metod, které jsme objevili. Spíše než slova, konkrétní prožitek. Třeba tak, že ve správnou chvíli mlčím a naslouchám. Že místo hodnocení a sdílení svého pohledu na věc položím otázku. Nebo ujistím druhého: Jsem tu a naslouchám ti. Máš jiný názor než já, ale přesto tu můžeme být spolu.

Prožili jsme víkend malých zázraků. Všímavost k nim podpořil Peter živý, posledních 20 let se věnuje intuitivní pedagogice a dalším formám, které pěstují a chrání v člověku jeho spojení sama se sebou, rozvíjí jeho vnitřní potenciál a budují v něm skutečný zájem o okolní svět. Petr vnesl do programu hravost, radost, prožitek vlastní síly, pružnosti i rychlosti. Vnímání světa všemi smysly v přítomném okamžiku. Ať jsme malí nebo velcí, při jednoduchých hrách se nádherně projeví přirozenost každého z nás, naše dary, které nás směřují využívat určité strategie, ale i schopnost spolupráce a možnost vzájemné inspirace a učení.

Volný prostor, ve kterém jsme mohli plynout. To vše by nebylo možné bez bezpečného a přátelského zázemí, které jsme našli v Ekocentru Loutí u Slap. Kdo už byl přehlcen, mohl si najít klidné útočiště venku v přírodě. Vyhřát se na sluníčku. Večer si opéct buřta na ohni a zazpívat si s kytarou. Ochutnat místní konopné pivo. Bylo krásné vidět, jak si děti vytvořily svoje průzkumnické party, které si našly svůj vlastní program nebo se zapojili do tvoření a výletů s Eomi a Honzou.

Napsala: Šárka Krčílková, tvůrkyně projektu Malé radosti, koučka a ikigai průvodkyně