Když dialog vstoupí do života

Skutečné příběhy účastnic*ků Rodiny v dialogu

V projektu Rodina v dialogu se setkávají rodiče malých dětí, kteří hledají nové způsoby, jak spolu mluvit, naslouchat si a zvládat každodenní situace nejen v rodině. Objevují, že někdy stačí malá změna, aby se otevřely úplně nové možnosti.

V této sérii sdílíme jejich skutečné příběhy – malé i větší momenty, kdy se nové způsoby komunikace potkávají s každodenním životem. Situace, ve kterých možná poznáte i kousek vlastního příběhu. Nechte se jimi inspirovat.

Když to necháte plynout

Někdy máme pocit, že musíme mít všechno připravené. Promyšlené. Pod kontrolou.

A někdy právě ve chvíli, kdy to pustíme, se věci začnou dít jinak.

Poprvé "na scéně"

Po rodičovské se postupně vracela k pracovním projektům, ve kterých byla zvyklá fungovat v týmu. 

Tentokrát to ale bylo jiné.

Ocitla se v pro ni novém a neprobádaném území. Dostala totiž prostor vést dvouhodinový blok intuitivních her pro skupinu dospělých a dětí na setkání programu Future Leader. V pátek večer.

"Jak se cítíte v pátek v šest večer?" 
"Chcete se seznamovat s cizími lidmi, nebo si spíš dát večeři a odpočinout si po náročném týdnu?"

Ani ona sama z toho načasování nebyla zpočátku nadšená.

A k tomu ještě něco dalšího: tentokrát nestála za projektem jako součást týmu.
Byla tam sama.

Hlava plná otázek

Měla to být pro ní zábava, ale zároveň tak trochu i osobní zkouška. V hlavě se jí vršily otázky.

Je to pro mě?
Bude to účastníky bavit?
Zvládnu to dramaturgicky uchopit?
Budou mě ti zkušenější srovnávat s esy v oboru? 
Dokážu nacítit skupinu a vybrat správné aktivity?
Nepodcenila jsem přípravu?

Okamžik, kdy to pustíte

Dva dny před akcí se rozhodla, že to nechá být.

"Řekla jsem si, že to pustím. Že si to chci hlavně užít."

Ne proto, že by na tom nezáleželo.
Ale proto, že to byl její skutečný důvod, proč do toho šla.

Co se stane, když důvěřujete

A pak už to šlo samo.

Skupina se postupně propojila. Lidé se začali zapojovat. Energie se zvedla.

To, co na začátku vypadalo jako ne úplně ideální čas, se proměnilo v prostor, který účastníky naladil na celý víkend.

"Cítili se propojení, probuzení a nabuzení na další program," zaznívalo ve zpětné vazbě.

A pro ni samotnou to znamenalo něco ještě důležitějšího.

Posilující zkušenost a malý posun uvnitř. Že když se opře o sebe a o vnímání skupiny, funguje to, i když to není pod úplnou kontrolou a dokonale připravené. 

Co si z toho můžete odnést 

Z této zkušenosti vzniklo několik principů, které můžete zkusit i vy:

NEMUSÍTE MÍT VŠECHNO DOKONALE PŘIPRAVENÉ
Můžete si nechat ve "scénáři" i volný prostor pro to, co vznikne na místě.

OPŘETE SE O VNÍMÁNÍ
Vnímejte lidi kolem sebe a reagujte na to, co se děje teď.

DŮVĚŘUJTE PROCESU
Pusťte výsledek a nechte věci, aby se mohly dít samy a vyvíjet.

DĚLEJTE VĚCI PRO RADOST
Často právě to je ten nejlepší kompas.