Lidmi se stáváme jen s lidmi

Rozhovor s Peterem Živým 

Projekt Rodina v dialogu vznikl jako dvouletý vzdělávací program pro rodiče malých dětí. Propojoval víkendová setkání s online webináři a otevíral dvě hlavní témata: dialogickou praxi a svět digitalizace a AI.

Jeho ambicí ale nebylo jen "předat znalosti". Spíš vytvořit prostor, kde se mohou potkat celé rodiny – a zažít, jaké to je být spolu jinak.

Bez tlaku na výkon. S větší mírou naslouchání. A s odvahou sdílet i to, co není jednoduché.

V průběhu projektu do něj naskočil i Peter Živý, lektor intuitivní pedagogiky a přinesl s sebou něco, co se těžko popisuje, ale dobře prožívá.

Možná to nejlépe vystihuje věta, která během víkendu zazněla a zůstala s námi: "Lidmi se stáváme jen s lidmi."

Učení, které se vrací do těla

Peter dlouhodobě hledá, jak může vypadat vzdělávání, které není oddělené od života. Setkání s intuitivní pedagogiku v Německu a Švédsku před skoro 20 lety ho proměnila a odvedla z cesty inženýrské geodezie. 

Jak říká: "Nerozhodl jsem se, já jsem to nemohl nedělat, tak se mě to dotklo."

Od roku 2014 pořádá v České republice i na Slovensku kurzy intuitivní pedagogiky.

"Je pro mě velkou otázkou, kterou zkoumám: jak mohou být dospělí ve své "vodě", kde rostou – a děti mohou být toho součástí?"

Ne jako doprovod nebo překážka, ale jako přirozená součást prostoru, kde se něco děje, kde žijí dospělí své životy a také se učí.

"Pojďme nebýt jen v levé hemisféře. Aktivujme tělo. Smysly. Spojení," vyzývá Peter.

Intuitivní pedagogika je pro něj ztělesněný přístup. Něco, co podle Petera hluboce patří do školy, ale není to tam. A Peter tím, že neprošel klasickým pedagogickým vzděláváním, může víc svobodně vycházet ze svých zkušeností, z pozorování a vlastního studia mnoha směrů. Studia a zkoumání, které je stále otevřené.  

Tyhle prožitky i myšlenky Peter přináší dětem i dospělým. Například i o vodě, ne jako o samozřejmosti a nutnosti, ale jako nositelce života. Protože právě ve vodě je podle Petera ztělesněná tvůrčí inteligence, která nám všem slouží k tomu, abychom mohli rozvinout to své místo. A tak skrze experimenty, zážitky a příběhy zprostředkovává celostní a integrované přiblížení se bytostné povaze vody. To jsme zažili i v Rodině v dialogu, když najednou začnete vnímat vodu v novém vztahu, s novou kvalitou uvědomění. Ať už jste dítě nebo dospělý s úžasem říkáte wow. 

Tam, kde se potkává "já" a "ty"

"A hlavně – nechme věci vznikat," říká Peter. "Když jsem s lidmi, snažím se být co nejvíc v přítomnosti. A nechat to vyvstat z toho, co tam je."

Silně to bylo cítit i ve chvíli, kdy jsme se ho ptaly na jeho větu o lidskosti. Co tím říká, když se lidé stávají lidmi jedině s lidmi?

Peter vnímá, že když je v přírodě, stává se víc přírodou a všemi jejími formami okolo. K nim si vytváří příběhy, vlastní interpretaci a vnímá, co se mezi ním a přírodou děje. Ale když je tam další člověk, přináší své, odlišné interpretace života a vztah ke světu.

"Ten druhý člověk nejsem já. Má svůj vlastní příběh, úhel pohledu. A já potřebuji upozadit moje interpretace a dovolit jemu mít ty jeho a sám se rozšířit. To mě učí být člověkem. "

"Musím počkat, až to dořekne. Plně naslouchat. A přitom si zachovat sebe. Nejsem monolog. Je to vzájemný pohyb mezi mnou a druhým, jako tanec. A tenhle pohyb z nás dělá lidi."

Podle Petera mezi "já" a "ty" vzniká jedinečný prostor, kdy potkáváme sami sebe skrze někoho jiného, kdo je jiný než my. To nejde naplánovat. Jen se to může stát.

Bezpečí jako tichý základ

Aby se takový prostor mohl objevit, potřebuje jednu zásadní věc: bezpečí.

To se velmi silně ukázalo během víkendu – třeba v mužském kruhu.

Peter říká: "Dotklo se mě, jak všichni muži dokázali mluvit o svých zranitelných místech… tak otevřeně. Byla v tom čistota."

"Žádné hraní si na něco víc. Jen to přiznání těch míst, která jsou pro nás těžká."

A to podobné se dělo i v ženském kruhu.

"Když není bezpečí, nervový systém je v boji, útěku nebo stažení. Tam nevzniká vztah."

Bezpečí není vidět.
Ale bez něj se to podstatné neděje.

Ostrůvky, kde může vyrůstat lidskost

Když se na to podíváme z větší perspektivy, to, co jsme v Rodině v dialogu zažívali, má i širší význam.

Peter vnímá lidstvo jako jednu bytost. "Jsme jako buňky v jednom velkém člověku. Jednotlivé kontinenty a národy jako části jeho těla. A tam, kde je teď chaos, války, katastrofy, je tělo nemocné."

"Jsou tu ale místa, kde není válka, kde je možné se uvolnit. A znovu pocítit spojení."

"Takové malé ostrůvky, kde se může znovu objevit lidskost."

Možná nám ta místa mohou připadat malá, nenápadná. 
Ale o to jsou důležitější, protože odtud se může lidskost šířit dál.

Struktura podporující život

A možná právě proto je důležité nejen to, co se v projektu dělo, ale i jak vznikal.

Od začátku v něm byla přítomná určitá struktura – rámec, který držel celek.
Ale zároveň nikdy nebyl pevně daný jednou provždy.

Proměňoval se. Reagoval. Naslouchal.

Jak potřebám účastníků, lektorům, tak tomu, co se mezi námi dělo.

Peter to pojmenoval velmi přesně:

"Život by se bez struktury vůbec nemohl dít. Změnil by se na chaos. Ale život je zároveň mnohem víc než struktura."

"Strukturu potřebujeme, ale má být vyvažovaná životem."

Struktura nebyla cílem. Byla oporou.
A život se do ní mohl opřít – a zároveň ji přesahovat.

Vznikal v dialogu.
V přítomnosti.
V tom, co bylo zrovna živé.

Život jako otevřený experiment

Na konci našeho rozhovoru zazněla ještě jedna věta, která to celé uzavírá:

"Život jako ten nejzajímavější tvůrčí experiment."

Tuhle větu si odnesla z Rodiny v dialogu Šárka s Radimem a Míšou, jako připomínku, co je pro ně podstatné a k čemu se chtějí vracet.

A možná právě o to v Rodině v dialogu jde.
Vytvářet prostor, kde tenhle experiment můžeme žít spolu.

Poslechněte si celý autentický rozhovor s Peterem, kde mluví o mnoha dalších tématech.

Dialog s Peterem otevřely: Šárka Krčílková a Janka Steiner / Článek zpracovala: Šárka Krčílková