Žena v (ne)klidu

Tančírna je plná jako nikdy a hučí jako úl. Děti od 1 roku do 12 let se tu hemží mezi dospěláky, nadšené z pohybu a sedacích pytlů, se kterými se dá úžasně hrát. Dospělí sedí a možná mají dost, podobně jako já. Pátek večer a únava po pracovním týdnu.  Mám pocit, že mi vybouchne hlava. Ačkoli jsem v projektu Rodina dialogu zapojená už od loňska a něco už jsem s touhle partou 16 rodin zažila, v tuhle chvíli je mi záhadnou, jak se můžeme něco společně naučit o digidětech a digisvětech.  A k tomu spolu komunikovat dialogicky. 

Chaos v místnosti roste, až Honza Kršňák zavelí. "Všichni se zvednou a začnou se pohybovat po místnosti." Dospělí pomalu vstávají, děti s nadšením vyskočí, pokud vůbec seděly. Hurá, konečně akce. "Dospělí stojí na místě a děti se pohybují co nejrychleji." Děti se se smíchem proplétají mezi našima nohama. "Děti se zastaví a dospělí rozeběhnou." energie v místnosti se promění. Jako dospěláci jsme o poznání pomalejší, ale přesto je znát, jak i v nás roste energie, dětská hravost a radost... a tak to pokračuje až do bodu:

"Ženy si lehnou na zem, muži a děti běhají." 

Wow. Nahoře vytryskne gejzír kombinace dětské a mužské energie. A já si užívám, že si tu jen tak, ve svém vlastním v klidu ležím uprostřed té vřavy. Už se ani nebojím, že mi někdo šlápne na hlavu. Později sdílíme své prožitky a je zřejmé, že už tahle jednoduchá aktivita nám všem přinesla mnoho učení a zkušenost, kterou si můžeme vzít do svého běžného života. 

Společný večer v tančírně končí. Už jsem zase s důvěrou na lodi. Víkend s Rodinou v dialogu začal a já vím, že mi přinese spoustu aha momentů a nových témat. Posílí vztahy s mojí dcerou, která je tu se mnou a tak moc se těšila. Otevře prostor pro sblížení s dalšími přítomnými rodinami. Ale o tom zase někdy příště.

Napsala: Šárka Krčílková, tvůrkyně projektu Malé radosti, koučka a ikigai průvodkyně

Projekt Rodina v dialogu finančně podpořila Evropská unie v programu Erasmus+.